Fotím, protože musím. Focení je pro mne možností, jak ze světa bez zřejmého smyslu mohu zahlédnout svět, který smysl náhle dává. Je to svět naplnění, směřování, klidu, harmonie. Úžasné je, že může mít nekonečně mnoho podob. Zachycení tohoto metá-světa na fotografii je pro mě velkým štěstím, radostí a vášní.
Čím déle fotografuji, tím více vnímám a chápu přírodu spíše jako část vesmíru, kde máme možnost žít a žasnout. Neboť to, že zde jsme, je zázrak, jehož důvody málokdo jen třeba jen tuší. Jsme především zrozenci hvězdného prachu! Přesto si často hrajeme na pány „všehomíra“ a neomylné znalce světa kolem nás. Můj obdiv přírodě a harmoniím, které v ní nacházím, je tedy možná především díkuvzdáním za to, že jsme vůbec tady. Výkřikem údivu do tmy okolního vesmíru.